„Pomáháme malým, slabým a handicapovaným!“
Koncem druhého květnového týdne se to v zahradě Riedlovy vily začalo hemžit lidmi. Nejdříve pracovníky města, kteří zajišťovali úklid a přípravu zahrady na náročný týden, poté již těžkou technikou, která navezla kmeny stromů a rozmístila je po zahradě. V neděli 16.5. se do Desné začali sjíždět umělci z celé republiky. Letos Desnou navštívili nejenom sochaři-řezbáři a malíři, ale celé Sympozium Desná 2004 bylo obohaceno ještě o ukázku batikování, výrobu keramiky na hrnčířském kruhu a práce s kovářskou výhní.
V neděli vše začalo výběrem kmenů. Je zajímavé sledovat sochaře jak kolem kmenů obcházejí ze všech stran, měří si je, dotýkají se jich a přemýšlí, co že tu letos vytvoří. Již všichni vědí, že jejich dílo bude dělat radost malým, slabým a handicapovaným. To byl také podtitul letošního SYMPOZIA DESNÁ 2004, takže díla zde vzniklá poputují do Dětského domova v Jablonci nad Nisou, Ústavu sociální péče v Jablonci nad Nisou a na Horním Maxově, Evropského výtvarného centra Sněženka ve Smržovce, Mateřského centra Maják v Tanvaldu a do dvou mateřských školek v Desné.
Další týden od 17.5. je ve znamení odřezků, vůně opracovávaného dřeva a zvuku motorových pil. Pomalu se začínají rodit první, pro laiky srozumitelné, křivky. Takže z kmenů začínají vykukovat tváře, oči, siluety postav a zvířat. Po zrození těchto prvků motorové pily utichají a nastupuje zvuk brusek a tlukot dlát.
Sochy jsou den ode dne propracovanější. Přichází konec týdne, kdy se všichni umělci mění na natěrače a svá vytvořená díla natírají barvami a fermeží.
A je tu závěr celého Sympozia. Přichází nejočekávanější okamžik. Sobotní večerní vernisáž při svíčkách. Všichni se schází již kolem osmé hodiny. Pracovníci kulturního střediska jsou ve finále příprav na tento velký okamžik. S devátou hodinou se zahrada Riedlovy vily začíná utápět v šeru a to je ta správná doba na zapálení loučí a svíček. Sochy jsou tedy osvětleny jemným přírodním světlem a zaznívají první tóny tajemného didjeridoo a bubnů. Vše dotváří praskot hořícího věčného ohně. Což byl asi metrový dřevěný špalek rozřezaný tak, že uvnitř vznikla dutina ve které se rozdělal oheň.
Zahrada se pomalu zaplňuje lidmi. Úderem desáté se nad Desnou rozsvítí ohňostroj a pak začíná sama vernisáž. Po shlédnutí filmu z průběhu celého sochání na velké videoprojekci na zdi Riedlovy vily jsou představeni všichni hosté, organizátoři, samotní umělci a jejich zde vzniklá díla, ti jsou v zápětí na to obdarováni upomínkovými předměty. Poté přichází důležitý akt – slavnostní pasování nového řezbáře, starosty Desné, Marka Pietera. Celá vernisáž je zakončena slavnostním přípitkem.
Seznam autorů a jejich děl:
Hubert Barták – Žabí princ, Drevokocúr a náčrt reliéfu sv. Huberta
Bosambo – Požírač balónků alias Dubínek
Jožka Čermák – sousoší Duše stromu
Karel Hajn – Skalní hrad
Jožka Indra – Tulák
Hanka Jelínková – Šnekoň
Martin Komárek – Chlapeček s květinkou
Vláďa Malík – Kocourek b.b.
Tibor Matúz – Moja a všetky její děti, reliéf sv. Huberta
Míra Nosek – Pučení
Honza Rázek – Hafalko, Odpočinek na cestě
Michal Sýkora – Bulvounus Lochovicenus, Hranatá křivka
Miloš Šimek – Jodes, Rychloběžka, Vědma
Honza Švadlenka – Diana – bohyně lovu
Pavel Wágner – Druhá strana věci
Marek Pieter – Sedátko s devíti životy
Malíř – Petr Lejsek – Mašinka
Lenka Neumannová – batika
Alenka Pytlová – keramika
Honza Kovář – kovář